Elektromagnetické záření o vlnové délce 740 nm je lidským okem vnímáno jako červená barva. Představuje pro nás nejdelší vlnovou délku elektromagnetického záření viditelnou okem. Na delších vlnových délkách se vyskytuje infračervené (infrared, IR) záření a celé infračervené spektrum. Infračervené záření znamená pod červené (pod z lat. infra) záření. S rostoucí vlnovou délkou klesá frekvence záření, z toho důvodu je označeno jako „podčervené“.

Objevení neviditelného

V přírodě se můžeme setkat s duhou, která je důsledkem rozkladu světla. Newton rozložil viditelnou složku světla přes hranol a William Herschel na něj navázal. Herschela zajímalo, zda-li by jednotlivé složky světla mohly mít různou teplotu. Provedl tedy experiment s rozkladem světla přes hranol. Jednotlivé teploty měřil třemi pokojovými teploměry (s černými baňkami). Jeden teploměr umístil do zkoumané barvy spektra a další dva byly mimo rozložené spektrum vystaveny teplotě okolí. Při měření zjistil, že teplota postupně roste od fialového až do červeného spektra. Ze zvědavosti umístil teploměr za poslední viditelnou barvu v řadě a zde naměřil nejvyšší teplotu. Další pokusy jej vedly k tomu, že musí za viditelným spektrem existovat ještě další neviditelné světlo. Roku 1800 publikoval své výsledky a infračervenou složku nazval „calorific rays“ čili výhřevné či tepelné paprsky.

Další vývoj

Roku 1879 byl publikován Stefanův-Boltzmanův zákon o záření absolutně černých těles. Další poznatky v oblasti elektromagnetického záření přinesli mimo jiných Max Planck a Albert Einstein.

První infračervené vize byly aktivního charakteru. Patří k nim německý Zielgerät 1229 (~1945). Byl to přístroj, který se montoval na zbraň a umožňoval vidět v noci. Součástí byl zdroj infračerveného záření, které bylo vyzařováno do okolí. Optika přístroje převáděla odražené infračervené záření do viditelného spektra. Němečtí odstřelovači proto byli aktivní i v noci. Systém byl použit také na bojové technice. Dnes se používají noktovizory a pasivní termovize.

Roku 1967 Dr. Tadishi Ishikawa vyvinul první infrakabinu, ve které zkoumal dopad tohoto záření na lidský organismus. Pozitivní výsledky vedly v roce 1970 k nasazení infrazářičů do dětských inkubátorů. K většímu komerčnímu nasazení infrapanelů dochází v 80. letech, avšak první sálavé panely váží desítky kilogramů. Během 90. let se dostávají infrapanely i na naše území. Některé z nich fungují dodnes.

Současnost

Dnes máme poznatky, které ukazují, že infračervené záření zlepšuje hojení ran a působí protizánětlivě. Díky prohřátí svalstva pomáhá při pohybu a regeneraci po sportovním výkonu. Infračervené záření také přispívá k tvorbě serotoninu, který je hormonem navozujícím zlepšením nálady. Denně jej využíváme v dálkových ovladačích nebo byl využíván infračervený port pro přenos dat na menší vzdálenosti. Infračervené spektrum lze využít i pro přenos dat na dálku technologií RONJA, která má původ v České republice.

Kromě toho je možné využívat infrapanely Tempero jako jediný vytápěcí systém v objektu. Díky vysoké povrchové teplotě vytápí k plné spokojenosti i energeticky velice náročné budovy. Proč tyto infrapanely dosahují špičkových provozních vlastností si můžete přečíst zde. Zkušenosti s infrapanely Tempero si můžete přečíst zde.